Před nedávnem jsem se v jedné promluvě zmínil o lidech, kteří si volí život single. Ten je sice možná pohodlný, ale nevede k naplnění člověka. Po skončení ke mně přišla mladá žena a můj výrok mi vytkla. Dali jsme se do rozhovoru, během kterého jsem pochopil: ona žije jako svobodná mladá žena. Zkoušela různá povolání, hledala toho pravého do manželství. Zatím ale nenašla.
V debatě jsme postupně došli ke konstatování, že je velký rozdíl, pokud někdo volí život singl jako pohodlnou životní cestu a jako podporu svého konzumního sobectví, nebo tento způsob života přijímá jako cestu k lásce a ke službě druhým lidem. Z nerůznějších důvodů se může stát, že některá mladá žena zůstane sama. Potkáváme přece celou řadu schopných žen, které zatím nenašly své místo ani v zasvěceném životě ani v manželství.
Každá žena, která si uvědomí, že má po třicítce a žije bez konkrétního životního zakotvení, se bude pochopitelně ptát: Jak žít? Zůstane-li některá sama a neustále se tím trápí, utápí se ve svém smutku či zvolí konzumní sebestředný život, pak se nikdy nestane člověkem zakotveným a šťastným. Proč? Protože život naplňuje pouze a jen sebedarující se láska. Žena, která přijme svou životní situaci jako možnost využít své schopnosti a životní síly ve službě druhým lidem, ta postupně objeví, že může i přes svoji zjevnou životní obtíž žít naplněný život. To bývá většinou dlouhý proces, který není nijak snadný, avšak o to důležitější.
V naší úvaze nesmíme opomenout, že svobodná žena má zřejmě mnoho povinností ve svém pracovním životě a tráví velkou část svého času v zaměstnání. Není pro ni vždy snadné ekonomicky zabezpečit svůj osobní život. Jakmile se tedy angažuje pro druhé, není možné její službu brát jako samozřejmost. Vždy je třeba si její angažovanosti vážit.
Když budeme přesní, nejedná se tedy jen o to, kde nabídnout své síly, ale se stejnou důležitostí i o to, kde přijímat přátelství druhých. Je to vždy oboustranný proces dávání a přijímání. Svobodná žena potřebuje jako každý jiný najít prostředí, ve kterém se cítí přijatá, kde nachází životní inspirace a hlavně, kde pozná opravdové přátele. Je vhodné, když se ve farnosti takovýmto ženám věnuje pozornost. Často se totiž ostýchají. V této perspektivě má pak smysl hledat konkrétní místo života uprostřed církve.
Jednou možností je zapojit se do nějakého společenstvích žen kolem řádů a kongregací (tzv. třetí řády). Zde může mladá žena najít svůj duchovní domov i místo angažovanosti. Kolik dobrého se kolem takových společenství děje.
Jinou oblastí, která se nabízí, je začlenit se do života jednoho z mnoha církevních hnutí a komunit. Jsou to většinou skupiny vysoce angažovaných a duchovně zaměřených lidí, kteří se nebojí využívat netradičních cest jak v tomto světě žít naplno podle evangelia. V současné době o všech jmenovaných skupinách najde zájemkyně informace na internetu nebo je poskytne kněz.
Nezapomeňme na to, že ještě v nedávné minulosti mnoho katechetek a učitelek zůstávalo vědomě svobodných, aby se mohly naplno věnovat dětem a mladým lidem. Jejich život se odehrával ve službě farnosti. Konec konců i dnes každá větší farnost potřebuje velké množství ochotných rukou k nejrůznějším aktivitám. Nelze vše vyjmenovat. Zastavme se alespoň u několika příkladů: vedení společenství mladých, příprava biřmovanců, aktivity s dětmi, hlídání dětí, příprava setkání seniorů, starost o kostel a o liturgii (např. čtení, praní kostelního prádla). Žena může být prospěšná též tím, že se po vhodné přípravě podílí na důležitém poslání kněze starat se o nemocné. Může je častěji navštěvovat a přinášet jim eucharistii. Mnoho žen je dnes odborně velice zdatných. Mohou tak ve farnosti převzít i různé úkoly podle své profese: vést webové stránky, účastnit se stavební a ekonomické správy farnosti, nabízet odbornou poradu druhým apod.
V současnosti je též celá řada církevních i necírkevních dobrovolnických aktivit. Žena se tak může zapojit např. v charitních akcích farnosti nebo najít prostor pro využití svého času v nějaké misijní aktivitě.
Protože se počet lidí, kteří žijí sami, zvyšuje, bude vhodné, aby se pro ně ze strany diecéze nabídla možnost, jak se společně sejít, navzájem se podporovat a zároveň jim pomáhat, aby se jejich duchovní život rozvíjel.
Nikdo není pro svůj životní stav v církvi odepsán. Ba naopak, pro každého je místo. To ale neznamená, že se snadno hledá. Vždy bude důležité, aby se žena ve své službě druhým cítila na svém místě a aby ji tato služba též naplňovala. Zkušenost ukazuje, že se bude ženě žít snáze, když najde vhodného duchovního doprovázejícího, který jí pomůže v hledání a v rozvoji duchovního života. Krok za krokem se takové mladé zralé ženě, která se ocitla sama, otevře církev jako prostor domova. V takovém prostředí najde své uplatnění, ale i životní oporu, a bude moci rozvíjet svoji duchovní cestu. Objeví svou hodnotu ve schopnosti milovat druhé a být aktivní ve službě.
Psáno pro Katolický týdeník 5/2009
Napsal: P. Jan Balík
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.